Záznamy o zubním lékařství jsou datovány do období zhruba 7000 let před n.l.. I když praktikování extrakce zubů a užívání léků (výtažků z bylin) ke zmírnění bolesti  sahá daleko  do minulosti.První definice toho, co způsobuje zubní kaz se našly na artefaktech ze slonoviny z období počátků civilizace Sumerů (4000 let před n.l.) Šlo o znázorněnou představu červa, prožírajícího zub.V období 3500 let před n.l. (Harappská kultura)se na území dnešního Pakistánu našly důkazy,že lékaři této kultury používali k odvrtání kazu luk s vrtáčky. Rekonstrukce této prastaré metody se ukázala jako velice spolehlivá a efektivní.Nejstarší důkaz o zubní výplni se našel v roce 2012 na zubu v čelisti staré 6.5 tisíce let, nalezené ve Slovinsku. Dutina byla vyplněna včelím voskem.Vědci si nejsou jisti efektivitou zákroku, ale pravděpodobně to mělo snížit bolest a zmírnit otok. Zhruba 3000 let před n. l.  se v starověkém Egyptě začaly praktikovat  četné zubní a hygienické postupy.Nalezený Ebers Papyrus obsahuje návody pro určitá ošetření zubů. Návody na výplňové směsi ,podobné dnešním kompozitním plastům,k vyplnění nebo sdlahování viklavých zubů. Jednalo se o směs vyrobenou z ječmene,medu a antiseptik.

To vše jsou počátky v ošetření zubů.První umělé náhrady zubů a prvky ,které by se daly charakterizovat jako záměr, se kterým se v dutině něco vylepší, se našly až v nálezech pocházejících z pozdějších období.

2500 let před n.l.

První umělá protéza-umělý náhradní zub ,byl nalezena v Mexiku. V nalezené lidské čelisti byl chybějící zub nahrazen živočišným (asi vlk), takzvanou implantací.

2000 let před n.l.

O dalších  umělých zásazích do chrupu můžeme usuzovat z nálezů z dob Starého Egypta. Pomocí zlatých proužků a drátů Egypťané dokázali zhotovit první umělé zubní náhrady, nahrazující chybějící zuby. Za chybějící zuby se obvykle používaly lidské zuby.

1000- let před n.l.

Fénická říše.Féničané byli semitský kmen,  který osídlil krajinu podél pobřeží Syropalestinské oblasti. Podobně jako  Egypťané i Féničané používali podobné způsoby v nahrazování zubů.

900 let před n.l.

 Nejde zde o protetické náhrady v pravém slova smyslu. U kmene Mayů lze u některých lebek nalézt na zubech známky zásahů do chrupu. Nejen že se u těchto kmenů praktikovalo zašpičaťování zubů,ale u některých lebek byly v  zubech nalezeny zasazené drahé kameny nebo i zlato. Podobné úpravy byly prováděny i v jiných částech světa. Například na  Filipínách nebo u kmenů v Barmě. Mayové byli ve své době v oboru kosmetické stomatologie opravdovými mistry. Okrasné kameny byly připevněny lepidly. Ty byly vyrobeny ze směsí  přírodních pryskyřic a drcených kostí ,které byly smíchány s jinými chemickými látkami. V mnohých případech vlepené kameny drží dodnes. Zároveň měli vysoké povědomí o anatomii zubů,protože přesně věděli jak vrtat do zubů, aniž by  tím poškodili jejich vnitřní strukturu.

700 let před n.l.

Etruskové užívají podobnou metodu v nahrazování zubů jako Féničané. Postup v uchycení zubů je zdokonalen. Zuby jsou v konstrukci náhrady uchycovány už i pomocí nýtů.

 500 let před n.l.

V období Římské říše byla tato metoda zdokonalena natolik,že korunky a můstky vyrobené ze zlatých pásů,byly k stávajícím zubům dosazeny s velkou přesností.

1500 n.l.

 V Japonsku se začínají zhotovovat celkové snímatelné náhrady ze dřeva. Dřevěné protézy.

1700 n.l.

V Evropě a Severní Americe se začínají zhotovovat první celkové náhrady vyřezané z hroších zubů,což je alternativa  slonoviny ,která  časem nežloutne.

V průběhu 18. Století

Ve vyřezávané protéze z hroší slonoviny jsou zuby,které byly také vyřezány z hroších zubů, nahrazovány lidskými. Ty se staly předmětem obchodu. Chudí si je nechávali za peníze vytrhávat ,ale byly také kradeny z těl zemřelých. Jejich nevýhodou bylo ,že se časem kazily. Revoluci v zubních protézách odstartoval německý lékař Philip Pfaff použitím sádrových otisků chrupu.

„Waterloo zuby“

Jak už bylo výše zmíněno, užití lidských zubů do zubních náhrad bylo v této době velice populární mezi bohatými a aristokracií. Se vzrůstající poptávkou začalo být toto zboží nedostatkové. Z vykradených hrobů se nedalo získávat potřebné množství nezkažených zubů. A ani nebylo tolik chudých,kteří by si nechali za úplatu vytrhat všechny zdravé zuby. V období napoleonských válek zemřelo mnoho mladých lidí. A zejména po o bitvě u Waterloo se zrodilo  nové slovní označení, tvz.Waterloo zuby. Různými delikventy byly mrtvým ,nebo umírajícím vojákům vytrhávány zuby.Ty byly následně s ohromnými zisky prodávány zubařům pro potřeby bohatých a aristokracie,u kterých se tento způsob nahrazení zubů stal velice populárním. Podobná praxe se opakovala i za občanské války v Americe,kdy byly podobným způsobem získané zuby posílány v sudech do Evropy ,k výrobě zubních náhrad.

Video k zhlédnutí: http://www.thisisirishfilm.ie/shorts/waterloo-dentures

18.-19. století

V Evropě a Severní Americe nastává velký pokrok v oblasti dentální protetiky. Zhotovují se protézy z bází se zlata,stříbra , i platiny.Do těchto náhrad se od roku 1770 upevňují  i nově zhotovované keramické zuby. Samostatné porcelánové zuby však začal používat až v roce 1808 italský lékař G. Fonzi, který pro upevnění používal platinový čep.

1838

Objev vulkanizace gumy (Charles Googyear – 1839) Celý proces výroby zubních náhrad se stal přesnějším. Náhrady už seděly v ústech podstatně lépe.Spolu s keramickými zuby se staly tyto náhrady finančně dostupnější středním vrstvám.

20.století

S celkovým rozvojem vědy a průmyslu se začala rychle rozvíjet i stomatologie.Nové přístroje,technologie a materiály položily základ protetickým náhradám,které v mírných obměnách ,ale na podobných principech ,vyrábíme dodnes.